Erlkönig
Wer reitet so spät durch Nacht und Wind?
Es ist der Vater mit seinem Kind;
Er hat den Knaben wohl in dem Arm;
Er faßt ihn sicher, er hält ihn warm.

Main Sohn, was birgst du so bang dein Gesicht? -
Siehst, Vater, du den Erkönig nicht?
Den ErlenKönig mit Kron und Schweif?
Mein Sohn, es ist ein Nebelstreif.

"Du liebes Kind, komm, geh mit mir!
Gar schöne Spiele spiel ich mit dir,
Manch bunte Blumen sind an dem Strand,
Meine Mutter hat manch gülden Gewand."

Mein Vater, mein Vater, und hörest du nicht,
Was Erlenkönig mir leise verspricht? -
Sei ruhig, bleibe ruhig, mein Kind;
In dürren Blättern säuselt der Wind.

"Willst, feiner Knabe, du mit mir gehn?
Meine Töchter sollen dich warten schön;
Meine Töchter führen den nächtlichen Reihn,
Und wiegen und tanzen und singen dich ein."

Mein Vater, mein Vater und siehst du nicht dort
Erlkönigs Töchter am düstern Ort? -
Main Sohn, mein Sohn, ich seh es genau;
Es scheinen die alten Weiden so grau.

"Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt;
Und bist du nicht willig, so brauch ich Gewalt." -
Mein Vater, mein Vater jetzt faßt er mich en!
Erlkönig hat mir ein Leids getan! -

Dem Vater grauset`s, er reitet geschwind,
Er hält in Armen das ächzende Kind,
Erreicht den Hof mit Mühe und Not;
In seinen Armen das Kind war tot.
Král duchů
Kdo to tak pozdĕ ujíždí tmou?
To otec s dítĕtem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva

'Co schováváš oči, nač by ses bál?'
"Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou...vlečka až sem..."
'Jen mlha, dĕcko, leží pod lesem.'

Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tĕ k nám,
budem se dobře mít, všecko ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.

"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mĕ volá čím dál tím víc!"
'Klid, dítĕ, seď klidnĕ a nemĕj strach,
to šustí jen listí v křoviskách.'

Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tĕ chtĕjí za bratra též.
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tĕ v písničkách na dobrou noc.

"Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem nĕj!"
'Už hledím, hledím, dĕcko, do mlhy:
to jsou přec vrby, ty šedé mátohy!'

Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád -
pojď po dobrém, sic budeš litovat!
"Tatínku, táto, už na mĕ sáhl král!
Co mi Král duchů, co mi udĕlal!"

Tu zdĕsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím dĕckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
dĕcko však z mrtvých už nevzkřísil.